Léčitelka Božena Kamenická (bába Radnická)

Věhlasné lidové léčitelce se říkalo bába Kamenická a nikdy to neznělo hanlivě. Paní Božena Kamenická se naopak dočkala úcty a respektu. Proslavila se jako výborná diagnostička. K tomu jí stačil vzorek ranní moči, který nahřála nad plamenem a za okamžik rozpoznala, jaká nemoc člověka trápí. Uměla však také říct: tohle já nezvládnu a poslat pacienta k lékaři. Žila skoro sto let. Ještě ve svých 98, krátce před smrtí, léčila – bylinkami, radou, slovem. Herec Jiří Bartoška ji nedávno připomněl, když mluvil o své nemoci: “Jel jsem k bábě Kamenické, což byla strašně zajímavá stará paní v Plzni. Nechtěla mě vzít, že prý na to už nestačí. Nakonec jsme ji ukecali, tak řekla, že mi nejdřív vyčistí krev a pak mě začne léčit bylinkami. Řekla: Bůh tě má rád a chce, aby ses uzdravil. Ona byla dokonalá.” Ač její osobní život provázela jedna tragédie za druhou, dokázala dát naději druhým. Tetinka Božena Kamenická vyrostla ve velké rodině – měla devět sourozenců. Narodila se v předminulém století – v roce 1898 v Janštýně na Jihlavsku. Jako dívka měla na tu dobu celkem smělý plán, rozhodla se studovat medicínu. Traduje se ovšem, že jako mladá medička omdlela u první pitvy, a tak se rychle rozhodla, že medicína není její cesta. Obor ovšem zcela neopustila. Začala chodit na odbornou školu v České Lípě, kde absolvovala přírodovědný kurz zaměřený na fytoterapii a zdravovědu. Škola byla specializována na rehabilitaci a přírodní léčbu a tam se právě setkala s bylinkami. Postupem let se stala jejich znalkyní, s léčivými rostlinami si i povídala. “Paní Kamenické jsme říkali tetinko. Vyprávěla mi, že vlastně nelituje, že medicínu nemohla dodělat. Uměla si rozšířit své výtečné znalosti léčivých účinků bylinek sama. Myslím, že to měla v sobě kdesi hluboko už dávno zakódováno i bez učení,” říká dnes osmdesátiletý Stanislav Kalibán z Plzně, který s Boženou Kamenickou spolupracoval od roku 1946. “Ohromně jsme si rozuměli. Byla věřící a to, co uměla, byl opravdu boží dar.” Do Radnic přišla Božena Kamenická v roce 1938 a to už měla za sebou léčitelské začátky. Praktikovat začala v České Lípě, kde tehdy se svým manželem Karlem žila. Odtud ale musela na začátku německé okupace odejít. Přestěhovali se do Radnic, k její sestře Anně. Už tehdy za války mívala i sto pacientů denně. “Stávali na schodišti, a když se na někoho nedostalo, ubytoval se v hotelu a počkal do druhého dne,” pamatuje si Stanislav Kalibán. Většina lidí Boženu Kamenickou popisuje jako vlídnou a skromnou. Ona však dokázala zjednat pořádek i velmi rázně. “Někdy bylo třeba zakročit a uklidnit frontu čekajících pacientů nebo jim říct, že pro dnešek končí s ordinací. Tehdy vyšla na schodiště a pěkně nahlas řekla, že dnes už neordinuje a ať všichni odejdou,” říká Stanislav Kalibán. “Začínala v půl osmé ráno a kromě polední přestávky pracovala až do šesté hodiny odpoledne. Vzala si od pacienta moč, nalila ji do ampule a tu zahřívala nad kahanem. Dívala se, mlčela a tak po pěti deseti minutách začala mluvit. Podrobně popsala zdravotní stav neznámého člověka a poradila mu, jak a jaké léčivé rostliny užívat. Některé směsi bylin si odnášeli pacienti od nás, pro jiné si došli do lékárny.” Tak to šlo celé dny a roky.

Bába Kamenická, bába z Radnic nebo bába z Tymákova, jak se jí říkalo podle vesnice, kde právě bydlela, se nepouštěla do léčby nemoci, na kterou tušila, že nestačí. Intuitivně dokázala rozpoznat, kterého pacienta musí odmítnout a doporučit mu lékaře. Božena Kamenická s lékaři dokázala spolupracovat – a někteří s ní. “Když se v roce 1950 přestěhovala na patnáct let do Tymákova, jezdívala za jedním plzeňským primářem, který jí pravidelně na pátek připravoval vzorky moči svých pacientů, u kterých si nebyl jistý diagnózou. Tetinka v jeho ordinaci určovala, co komu z pacientů chybí. Velice se snažila o spolupráci s lékaři, protože klasickou medicínu nepodceňovala. Byla v kontaktu s krčním specialistou, kterému posílala své pacienty na vytržení mandlí, a pak pokračovala v bylinné léčbě,” říká Stanislav Kalibán. Velké úspěchy měla s léčbou ekzémů u dětí. Dařilo se jí také léčit otevřené rány na nohou a lidem s takovými problémy dávala přípravek mentán a různé masti. Mentán vyráběla z mentolu dovezeného z Japonska. Také připravovala balzám, který léčil žaludeční a dvanácterníkové vředy. Jeho základem byla aloe, kterou rozmixovala a naložila do bylinných vín z dvaadvaceti bylinek. Nemocným doporučovala také medový sirup nebo takzvaný sirup ČČ, které likvidovaly zahlenění. Tvrdila, že silné zahlenění se odráží na funkci ledvin i močových cest. V knize díků v radnickém muzeu píše léčitelce lékař z Plané. Božena Kamenická u jeho syna určila, že za jeho zdravotní problémy může infekce míchy. Připravila směs bylin, které hocha vyléčily. Po několika letech lékaři potvrdili, že chlapec měl lymeskou borreliózu, nemoc tehdy naprosto v Československu neznámou. Základem léčení byly pro Boženu Kamenickou bylinky. Připravovala je pro ni její spolupracovnice z Dobříše, která léčivé rostliny sháněla po celé republice. Od ní putovaly bylinky do lékáren, s nimiž radnická léčitelka spolupracovala, a tam je lékárníci míchali přesně tak, jak si paní Kamenická přála. Dodnes se míchají čaje podle její původní receptury na Dobříši, ale i v jedné plzeňské lékárně.